Kronika

Sbor dobrovolných hasičů je nejstarším evidovaným spolkem v Bransouzích. Jeho stanovy byly schváleny výměrem moravského zemského místodržitelstvím 28. listopadu 1907, stalo se tak na základě žádosti ze 14. listopadu 1907. Prvním starostou dobrovolných hasičů byl zvolen Tomáš Křeček, po něm byl do této funkce zvolen Antonín Koukal, který stál v čele bransouzského sboru dobrovolných hasičů od roku 1909 až do roku 1928 (Antonín Koukal se tak stal nejdéle sloužícím starostou sboru bransouzských dobrovolných hasičů, jeho předchůdce ani následovníci ve funkci starosty sboru bransouzských dobrovolných hasičů tak dlouho nesetrvali).

Po založení dobrovolného hasičského sboru v roce 1907 si dobrovolní hasiči za 1000 zlatých zakoupili hasičskou techniku a výzbroj: párem koní taženou čtyřkolovou stříkačku s ručním pumpováním (asi se jednalo o stříkačku značky Smekal, ale není to jisté), naviják na hadice, 3 háky, 1 žebřík a 2 berlovky. Většinu peněz na koupi hasičského vybavení darovali místní občané. Zbytek potřebných peněz byl vypůjčen od Reifeisenky (spořitelny) a tato částka byla postupně vracena. O této první hasičské stříkačce bransouzských dobrovolných hasičů nemáme podrobnější informace, dnes SDH Bransouze tuto stříkačku nevlastní a ani neznáme její osud.

Co se týče hasičské techniky, tak významná změna nastala v roce 1941. V tomto roce si bransouzští dobrovolní hasiči zakoupili dvoukolovou motorovou stříkačku PS 16 Stratílek, která byla uzpůsobená pro tažení za nákladním automobilem Jana Dvořáka, jenž provozoval autodopravu a v bransouzském dobrovolném hasičském sboru měl funkci „strojmistra“ (dnes místo pojmu „strojmistr“ používáme termín „strojník“). Nepodařilo se však zjistit, za jakou cenu byla stříkačka PS 16 Stratílek koupena. Až do roku 1955 byla hasičská stříkačka PS 16 Stratílek jedinou motorovou hasičskou stříkačkou, kterou měli bransouzští dobrovolní hasiči k dispozici, neboť až od roku 1955 byla hasičská technika v Bransouzích obohacena o druhou hasičskou stříkačku PS 8 Stratílek („osmičku“).

Období těsně po konci druhé světové války nebylo v Bransouzích vyplněno pouze radostí z toho, že válka skončila, ale ke konci roku 1945 panovaly v obci obavy ze žhářství. V listopadu a prosinci 1945 totiž postihla Bransouze série požárů. První požár vzplál 19. listopadu 1945 u Zimolů, kde shořela kůlna. Uplynulo jen několik dní a již 27. listopadu se ve stodole Antonína Rambouska rozhoříval další požár, tento požár byl ale včas zpozorován a v zárodku uhašen, tudíž k větší škodě nedošlo. Počátkem prosince však opět vzplanul v obci požár, tentokrát u Františka Koukala a oheň se přenesl i na sousední dům pana Krátkého, obě stavení bohužel vyhořela do základů. V oněch neklidných dnech obcí dnem i nocí chodily hlídky místních občanů, celou noc svítila pouliční světla a obyvatelé byli upozorněni, aby z nechráněných míst odstranili hořlavé věci. Poslední ze série požárů vypukl 31. prosince 1945 v usedlosti Aloise Trnky, tato usedlost bohužel také vyhořela do základů. Ačkoliv zpočátku padlo podezření na německé zajatce, kteří pracovali v obci, tak vinni byli nakonec dva místní mladíci.

V roce 1946 se začal bransouzský sbor dobrovolných hasičů omlazovat a kromě výcviku a přípravy k zásahu dostali mladí členové sboru velký prostor pro pořádání různých kulturních akcí. Období konce 40. a počátku 50. let 20. století bylo bezesporu jedním z nejúspěšnějších období, jakým si sbor bransouzských dobrovolných hasičů prošel. V roce 1947 se utvořilo závodní družstvo, které se následně účastnilo soutěže o putovní pohár bratra ing. Weise, tato soutěž probíhala formou okrskového, okresního, krajského a celostátního kola. V letech 1947, 1948 a 1950 se bransouzskému družstvu mužů nepodařilo probojovat dále, jak do okresního kola zmíněné soutěže. Zlom a zároveň největší úspěch přišel v roce 1951. V tomto roce se soutěže o putovní pohár bratra ing. Weise účastnilo z Bransouz družstvo mužů i dorostu. Obě bransouzská družstva se nakonec dokázala probojovat až do celostátního kola a i v tomto celostátním kole družstvo mužů i dorostu zvítězilo! Podobný úspěch se od té doby bransouzským dobrovolným hasičům nepodařil. Ovšem bransouzští dobrovolní hasiči na konci 40. a počátku 50. let 20. století provozovali, kromě účasti na hasičských soutěžích, i celou řadu kulturně – společenských aktivit jako byly např. masopustní zábavy, taneční zábavy, různé výlety a také divadlo. Mezi sehraná divadelní představení patřil např. Chytrák Krajánek (1947), Strýc Motal (1949), Noc na Karlštejně (1950), Vesnička pod lipami, Maryša, Zlý jelen, Naši furianti atd. Divadelní aktivity bransouzských dobrovolných hasičů byly však ukončeny s atmosférou přelomu 50. a 60. let 20. století, byla to doba, která nepřála původním českým národním hrám, byly prosazovány hry s moderní tématikou.

Hasičské vybavení bylo dále vylepšeno koupí (asi v roce 1952) automobilu od pana Dvořáka, koupený automobil byl následně upraven na kryté hasičské auto. Rozšíření hasičského vybavení o automobil bylo jistě dobré, ale nastaly komplikace s uskladněním veškerého hasičského vybavení v původní hasičské zbrojnici, která kapacitně nevyhovovala. Naštěstí byly pro potřeby hasičské zbrojnice uvolněny prostory ve spodním patře budovy obecního úřadu a hasičská zbrojnice byla tedy přemístěna sem. Jak již bylo zmíněno, od roku 1955 měli bransouzští dobrovolní hasiči k dispozici další hasičskou stříkačku „osmičku“ (PS 8 Stratílek).

Pochopitelně i po roce 1951 se dobrovolní hasiči z Bransouz dál účastnili hasičských soutěží, ale takového úspěchu jako v roce 1951 již dosaženo nebylo. V soutěži o putovní pohár bratra ing. Weise v letech 1952 – 1993 se soutěžní družstva mužů probojovala nejvýše do krajského kola – zdařilo se to v letech 1953 a 1959. Soutěžní družstvo dorostu se do celostátního kola soutěže o putovní pohár bratra ing. Weise dokázalo probojovat ještě v letech 1954 a 1955, ale celostátní kola nevyhrálo. Zmiňované soutěže o putovní pohár bratra ing. Weise se v letech 1974 – 1989 účastnilo i družstvo žáků, kteří se v roce 1975 umístili na 2. místě v krajském kole soutěže.

Co se týče zásahů proti živelné pohromě, tak s požárem bojovali bransouzští dobrovolní hasiči v roce 1968. Tehdy zapálil blesk budovy u Toufarů. O dvě léta později, v roce 1971, došlo po průtrži mračen a následnému protržení hráze rybníka k zaplavení části obce. Povodeň zasáhla Bransouze také v roce 1985. Tehdy hladina řeky Jihlavy stoupla o tři metry, voda zaplavila část obce podél řeky, zaplaveno a bahnem zaneseno bylo i koupaliště.

V roce 1991 byl obnoven původní okrsek, do kterého bransouzští dobrovolní hasiči dříve náleželi. Od roku 1991 tedy SDH Bransouze společně se sbory dobrovolných hasičů z Chlumu, Číchova, Radošova a Koutů patří do okrsku č. 22.